Rozhovor se Zbyňkem Sedleckým

BIO:

Zbyněk Sedlecký (nar. 1976 v Ostravě) patří do silné malířské generace nastupující na českou uměleckou scénu na přelomu tisíciletí. Absolvoval brněnskou FaVU (prof. Jiří Načeradský) a pražskou AVU (prof. Jiří Sopko). V roce 2000 studijně pobýval na Staatliche Akademie der bildenden Künste ve Stuttgartu a v roce 2003 na Koninklijke Academie voor Shone Kunsten v Antverpách. Do kontextu současného umění zařadily Sedleckého například projekty Artnow.cz (2003, Výstavní síň Mánes, Praha), Resetting. Jiné cesty k věcnosti (2007-08, GHMP, Praha), účast v dlouhodobé expozici Po sametu (2009-13, GHMP, Praha), na Liverpool biennial (2010) či projektu Česko! Ein Tanz (2011, HangART, Salzburg). V poslední doběvystavoval v bratislavské Galerii Krokus (2014), v pražské Galerii Vyšehrad (2015), v pražském Topičově salonu (2015), v broumovské Galerii Dům (2016) nebo na skupinových výstavách Czech Dream (Czech House, New York, 2015) či Jiný život momentky (OGV, Jihlava, 2017).

Zbyňku, budete na chystané výstavě v Dub Gallery kombinovat figurální obrazy a ty, kde je dominantní architektura?

Myslím si, že tam bude průnik obojího. Pravděpodobně bude potřeba vybrat i menší obrazy, a tak bude jedním z kritérií výběru také tento fakt.

Když tvoříte, máte období, kdy jste zaměřen na figuru, a kdy zase jen na architekturu?

Někdy tomu tak je, ale většinou pracuji na obojím. Mělo by to fungovat jako jeden celek. Jedno doplní druhé. Nakonec není potřeba obrazový motiv dělit na figuru a architekturu. Je to totiž stejné, pořád jde o práci s realitou, založenou na pozorování a manipulaci s vyprávěným příběhem.

Vycházíte tedy z reálných scén, nikoliv z konstruktů vytvořených fantazií?

Vycházím z fotografického záznamu, a vždycky vlastního. Nevyužívám žádné další zdroje, jako internet apod. Reálné scény si vyfotím a poté s nimi dále pracuji. Situace musím tzv. potkat. Faktem je, že mám třeba něco v hlavě, ale pak se to musí potkat v realitě.

Takže to pak hledáte?

Někdy ano, někdy to přijde samo, někdy se to točí v takových kruzích, v tom smyslu, že na sebe jednotlivé věci navazují v průběhu let.

Sledujete primárně lidi v kontextu běžných situací?

Ano, dost často je to figura v nějakém prostoru při stereotypním a známém chování, které není úplně dovysvětlené, a tak pozorovatel okamžitě nemusí vědět, co se tam děje. Vzniká prostor pro otázku. Někdy se tam může objevit jakási divnost, kterou už ale příliš nemanipuluji, nevyrábím nadstavby nebo vtipné pointy. Snažím se to držet v civilní rovině. Někdy srozumitelnější, jindy abstraktnější.

Jak jste se propracovával ke své technice, tedy vizuálnímu zjednodušování?

Jednak pracuju skoro od jakživa akrylem, se kterým se nedá pracovat jako s olejem, a tedy že nedovoluje úplné a dlouhodobé vymalování detailu a zadruhé jsem tak nastavený. Mam rád v obraze určitou lapidárnost, zjednodušení a také maximální účelnost. Když mám motiv, se kterým chci pracovat, tak je pro mne důležité, aby tam nebylo nic moc navíc, chci, aby každý tah, každá minuta strávená s obrazem, měla smysl.

Pracujete s figurami geometrickým způsobem nebo mi to jenom přijde?

Geometrickým? To nevím… Je pravda, že používám šablony, takže jsou tam občas jasné mantinely versus tekoucí voda, protože s akrylem pracuji jako s akvarelem. Ale to jsou spíš takové mapy. Že bych k tomu přistupoval geometricky a účelně ji tam vkládal, se říct nedá.

Jak vznikají vaše kompozice? Kombinujete fotografované obrazy?

Kompozici většinou hledám uvnitř vybraného snímku, ale někdy také jako koláž. Myslím ve stavbě. Málokdy spojím více figur a prostorů z různých zdrojů dohromady. Hodně záleží na výběru jednotlivých motivů, protože ve výsledném propojení spolu mohou posléze vytvořit určitou zprávu, děj.

I když vaše jednotlivé obrazy nebyly tvořeny v nějaké příběhové rovině, budete je chtít na výstavě poskládat tak, aby návštěvníkům předaly nějakou zprávu?

Vždycky jsou tvořené v určitých celcích, takže vznikají v sérii, ale nutně to neznamená to, že se jedná o konkrétní vyprávění, protože někdy dává smysl vyprávění porušit a jednotlivá, nově vzniklá díla spojit klidně s něčím starším.

Takže se konexe mezi jednotlivými díly vytváří až poté, co jsou hotové?

Mohou. Práce s hotovými obrazy a celkovým kontextem výstavy je důležitá součást výsledného sdělení. Svou roli hraje i prostor, do kterého je výstava umisťována.

S tím už pak ale pracuje kurátor?

Nejlepší je toto dělat v partnerství s kurátorem, samozrějmě pokud je zde naladění na podobnou notu, protože teoretik se na obrazy dívá jinak než autor. Nakonec kurátorský pohled zvenčí může být velký bonus a zpětná vazba pro autora…

Zmínil jste prostor, vaše díla jsou v zásadě větších rozměrů, což nelze umístit všude…

Asi bych měl začít dělat i malé obrazy, ale beru to tak, že jsou to náměty a témata, či motivy, které si diktují formát. Beru to jako takový přirozený výběr a já jako autor to spíše moderuji, než vědomě vybírám.

Když jsme se bavili o zjednodušování, vychází i z toho, s jakým nástrojem malujete?

Pracuji s lecčíms. Někdy mám potřebu přemýšlet o tom co je to rukopis a ten svůj uvnitř malby schovat, a tak zkouším pracovat s různými nástroji, takže používám štětce, válečky, občas nějaký stěrky, lepím tam noviny nebo papír…

Na ten papír i noviny jsem se vás chtěla zeptat…

Do obrazu zasahuji rozličným materiálem. Cokoliv, co pomůže účelně vybudovat prostor a smysl zobrazení, rád použiji.

A fotka je pro vás jenom zdrojové zobrazení, nebo s ní pracujete i v jiných plánech?

Mám rád typ estetiky, kterou fotografie nabízí… Já se však neobracím k původní realitě, pracuji se zprostředkovanou světem konkrétního snímku. Také pracuji s obecnou zkušeností pohledu na médium fotografie . Ve své práci nepředstírám, že jsem seděl v plenéru a maloval hmatatelně viděn. Je zde přiznané, že se jedná o citaci z fotografie.

Máte k těm fotografiím nějaký vztah?

Samozřejmě ano a velmi. Foťák nebo mobil je zde pomocný nástroj, kterým vzniká záznam, je to jako digitální skicák. Zobrazení z médií či internetu nepoužívám právě kvůli absenci tohoto vztahu.

Jste od situací, které zachycujete odosobněný?

Má práce je o hledání fyzické i mentální vzdálenosti mezi zobrazením a pozorovatelem. Když zobrazuju člověka je zde přítomen určitý stupeň anonymity. Nicméně opět záleží případ od případu…

Všimla jsem si, že se věnujete detailům…

Detail v mé práci není umně vyvedená konkrétní tvář, spíše autentický popis oblečení a chování dres kódu konkrétní sociální skupiny apod.

Když jste se zmiňoval o invazi do obrazu, přemalováváte někdy svá díla?

Dost často přemalovávám, a tak podklad nového vzniká přirozenou cestou z vrstev předešlých omylů.

Odpad vzniká tak, že máte nějakou vizi, kterou nedokážete uchopit?

Ano, někdy mám představu, ale „ono" to neposlouchá, a spojení ruka-mozek nefunguje. Náhoda zde hraje také svou roli, ale pro můj způsob práce potřebuji mít plán.

Pracujete soustavně?

Ano. Zároveň nemůžu obrazy nějak dlouhodobě dodělávat. Většinou vznikají na jeden zátah, ale to neznamená, že to musí být za jeden den. Jen je neotvírám znovu a znovu.

Nepotřebujete mít od díla odstup?

Odstup je vlastně také to hledání ideální vzdálenosti. Často maluju na zemi, nejen proto, že barvy tečou. Vyhovuje mi, že obraz nevidím úplně.

Při práci hledám odstup pořád. V průběhu malování jsem ponořený do práce a vlastně uvnitř toho co zobrazuji, pak ale jako divák samozřejmě hledám nějakou obecnější platnost výsledku a trvá něž si oko odpočine a věci zase vidí. V ateliéru si člověk vypomůže pohledem na obraz přes zrcadlo, nebo vyfocením mobilem. Ale nakonec platí, že je nejlepší odstup čas.

Text: Romana Marie Jokelová

Zbyn

ě

k Sedlecký (nar. 1976 v Ostrav

ě

) pat

ř

í do silné

mal

í

ř

sk

é generace nastupující na

č

eskou

um

ě

leckou scénu na p

ř

elomu tisíciletí. Absolvoval brn

ě

nskou FaVU (prof. Ji

ř

í

Na

č

eradský) a

pra

ž

skou AVU (prof. Ji

ř

í Sopko). V roce 2000 studijn

ě

pobýval na Staatliche Akademie der

bildenden Künste ve Stuttgartu a v roce 2003 na Koninklijke

Academie voor Shone Kunsten v

Antverpách. Do kontextu sou

č

asného um

ě

ní

za

ř

adily Sedleckého nap

ř

íklad projekty

Artnow.cz (2003, Výstavní sí

ň

Mánes, Praha), Resetting. Jiné cesty k v

ě

cnosti (2007-08,

GHMP, Praha), ú

č

ast v dlouhodobé expozici Po sametu (2009-13, GHMP, Praha),

na Liverpool

biennial (2010)

č

i projektu

Č

esko! Ein Tanz (2011, HangART, Salzburg). V poslední dob

ě

vystavoval v bratislavské Galerii Krokus (2014), v pra

ž

sk

é Galerii Vy

š

ehrad (2015), v pra

ž

sk

é

m

Topi

č

ov

ě

salonu (2015), v broumovské Galerii D

ů

m (2016) nebo na skupinových výstavách

Czech Dream (Czech House, New York, 2015)

č

i Jiný

ž

ivot momentky (OGV, Jihlava, 2017).