Proč sbírat současné umění?

Pamatujete si ještě na chvíle, jaké to bylo, když jste byli malí a posedlí konkrétními hračkami či zábavou? To se s kamarády vyměňovala céčka a hráli se kuličky. Duhovky byly těmi nejcennějšími, jaké mohl člověk v pytlíčku mít. Střežil je jako oko v hlavě a přísně směňoval, aby měl alespoň jednu. Kdo jich měl víc, byl Bůh…

O něco mladší generace si jistě vzpomene na hokejové kartičky. V té době chtělo každé dítě vracet prázdné lahve od piva, aby poctivě šetřilo každou korunu, která měla později padnout za zlaté či jiné karty. Pogovalo se, až nás bolely prsty. Sbírali jsme ubrousky, pohlednice, mince, známky a když jsme zdědili album po dědečkovi, byli jsme radostí bez sebe. Tehdy jsme o hodnotě jeho sbírky neměli ani tušení, ale rodiče nám správně připomínali, abychom ji uschovali a nechali ocenit až nám bude třicet či čtyřicet. A tak se stalo, že jsme jako dospělí znovuobjevili krabičku, ve které se ukrývalo i několik desítek tisíc korun ve známkách.

I tenhle pocit je k nezaplacení. Je to překvapení nad tím, jak se hodnota daných věcí stupňuje, a ten, kdo se sbírání známek začal věnovat díky svému dědovi a nikdy v tom nepolevil, zažívá tichou a něžnou euforii podstatně častěji. Každý, kdo něco sbírá, v sobě svým způsobem neustále chová kousek dítěte, prostého nadšení, které je vlastní právě jen dětem, a také kus chtíče, zápalu a touhy po soutěžení se sebou samými. Faktem ale je, že už nejsme děti, nesbíráme céčka a nepogujeme…

Pokud jste nesbírali ani ty známky, i tak máte prostor v sobě ono dítě opět nalézt. Sbírat umění vám v tom pomůže. Každý obraz jiným, svým vlastním způsobem, rozbouří vaší fantazii a rozproudí krev ve vašich žilách. Donutí vás přemýšlet a vydávat se do poznávání vlastní hlavy. Každý nový obraz vašeho oblíbeného umělce ve vás vzbudí dychtivost. Každé takové dílo vás vtahuje do hlubin, ze kterých není návratu.

Rozhodnete-li se sbírat umění, vydáte se na cestu, která skončí až soudného dne. V tu chvíli po vás ale převezme štafetu další generace, kterou jste po celý život vedli k tomu, že umění šlechtí ducha, hýčká emoční svět, prohlubuje vědomosti a dovoluje nám stát se součástí světa, který je určen vyvoleným. Tedy těm, jenž se nebojí dělat něco jinak, vytvářet vlastní příběhy, budovat doma vlastní galerii či si stavět archiv, který bude stárnout spolu s vámi, a stejně jako vy, bude dokonale a s grácií zrát.

Autorka textu a fotografie: Romana Marie Jokelová