Kristína Mesároš vystavuje v Dub Gallery

Ne, že bychom na vernisážích nemívali dostatek lidí, ale tentokrát se nás sešlo opravdu mnoho a k našim uším se doneslo nejedno „wow“. Měli jsme z toho neskutečnou radost. Lidé byli z Kristíniných obrazů skutečně nadšení. Pozorovali je s dětskou bázní i zvědavostí. V jejich očích šla vypozorovat snaha o hledání vlastního příběhu, k čemuž byli během proslovu nenápadně vybídnuti kurátorkou výstavy Dianou Majdákovou.

Po delší době jsme viděli i dámy a slečny oděné do krásných, barevných šatů. Jako by díla Kristíny Mesároš vyzývala k oslavě života, jeho barevnosti a rozmanitosti. Byla to harmonická podívaná, dialogy vizuálních kontrastů, které působily nenuceně, prostě, až geniálně. Pointa odění se může zdát jako banální, ale každý, kdo na výstavě byl, odcházel se stejně blaženým pocitem. Jako by tento nepodstatný fakt umocnil celkové působení Kristíniných obrazů.

Skladba obrazů vytváří zvláštní napětí, které návštěvníka vtahuje hlouběji do jejich singulárních částí a zároveň jednotlivá díla nenápadně propojuje tak, aby zrodila komunikační a systematickou linii. Kurátorka výstavy odvedla perfektní práci, když mistrovské dílo plné autorčina křehkého vnitřního světa odprezentovala s takovým citem pro detail. Výstava tak působí nejen na divákovy smysly, ale i city. Pudí k sentimentu. Objevuje v nás skryté štěstí, blaženost a zároveň poukazuje na „něco“, které nepatrně otevírá okna k rozmrzelosti, když jsme si po kompletním zhlédnutí výstavy nuceni položit kardinální otázku „Kdo jsme, kam směřujeme a proč tak často tendujeme ke stereotypu?“.