Je potřeba rozumět umění?

Pokud jste konzumentem umění, tedy člověk, který rád navštěvuje galerie a umění ho tzv. baví, pak není potřeba, abyste byli umělecky vzdělaní. Pointou je to, že jste v umění našli zálibu a zbavili se společností tradovaného stereotypu, že umění je potřeba rozumět. Je přeci krásné a osvobozující jít do galerie a nebýt zatěžkán klišé jako „Já v tom nic nevidím.", „Já to nechápu.", „Mně to nic neříká."… atd. Pokud jdete na jakoukoliv výstavu a odcházíte z ní obohaceni o nové otázky nebo jste prostě jen potěšili své oko a ducha, pak je vše naprosto v pořádku a vy nemusíte být znalcem umění, člověkem, který ví, kdo byl Jan Van Eyck, Filippo Lippi či Petr Paul Rubens. Nemusíte znát Jana Zrzavého, Salvátora Dalího ani Kristinu Mesároš, současnou slovenskou umělkyni. Nemusíte si ani pamatovat to, na čí výstavě jste před týdnem byli. Skutečně stačí jen to, že jste se dívali na dílo třeba aktuálně u nás vystavujícího Jána Vasilka a říkali si, „Na co asi myslel, když to maloval?", „Proč tam namaloval právě toto?", „Co ho asi ovlivnilo, že maluje právě takto?!". Je skvělé, že si kladete otázky a hledáte na ně odpovědi sami v sobě, popiscích děl či v krátkém BIU autora. Rozehráváte totiž hru s vlastní myslí a fantazií, a aniž byste si to uvědomovali, odcházíte z galerie bohatší, než jste byli před její návštěvou. Když pak přijdete domu, řeknete své/mu partnerce/partnerovi, že jste viděli skvělou, nebo i strašnou výstavu, a příště budete vědět, na co jít a naopak na co nejít. Tak prosté to je. Budete schopni si vybírat takové výstavy, které souzní s vaší fantazií a vnímáním světa. Vy nemusíte rozumět umění. Najděte v tom svobodu a nechte se jí prostoupit.

Pokud chcete, zůstanete na této úrovni návštěvníka galerií, na čemž není nic špatného. Stane-li se však to, že umění propadnete, máte možnost začít uměním obklopovat sami sebe i svou rodinu tím, že se o umění začnete zajímat o něco víc, abyste se později mohli začít naplno věnovat sbírání umění. A tato činnost se jistojistě neobejde bez jisté vzdělanosti v oblasti umění. Tady už vám fakt, že nevíte, kdo byl Caravaggio nebo Zbyněk Sedlecký, nepomůže. Abyste se v umění zorientovali a věděli, čí díla sbírat a proč, je potřeba vidět spousty a spousty výstav, přečíst mnoho knih, seznámit se s galeristy, umělci a kurátory. Umění necháte do svého života vstoupit jako tajnou a uctívanou milenku či milence, kteří s vámi budou koketovat vždy, když uvidíte nové dílo, které by mohlo doplnit vaší sbírku. V tuto chvíli se na umění budete dívat trochu jinýma očima a věřte, že to budete milovat, ale svobodní budete o trochu míň.

Dub Gallery je sice prodejní galerií, tudíž by se mohlo zdát, že ji zajímají jen sběratelé umění, ale není tomu tak. Díky nim můžeme být galerií, která vždycky ráda uvidí i návštěvníka, který o umění nic neví, ví jen něco málo, či hodně, ale sbírání se nevěnuje. Moc rádi si s vámi o umění popovídáme, pomůžeme vám se do něj dostat. Na vernisáži vás seznámíme s umělcem, kterého zastupujeme, stejně jako s kurátorem, který výstavu připravoval. Na Facebooku vás budeme informovat o nejnovějších akcích v naší galerii, jako je večer s 440

Audio, který vám umění přiblíží skrze hudbu. Do světa umění vás také vtáhneme skrze náš blog, kde najdete rozhovory s lidmi z uměleckého světa, pozvánky na vernisáže psané „lidštinou" i další články, které vám pomohou do umění proniknout zase o trochu víc. Nechceme vás mermomocí vzdělávat a říkat vám, co je dobré a co není. Chceme vás vést, abyste byli schopni si toto říci sami. Přejeme si, abyste umění měli rádi, stejně jako jej máme rádi my a netoužíme po ničem jiném, než po nikdy nekončícím přílivu lidí do naší galerie, kteří budou u našich obrazů tiše stát i horečně diskutovat.