Jak to chodí v galerii?

Tenhle článek však nemá být o tom, jak trpíme. Ba naopak. Má vám poodhalit roušku toho, jak Dub gallery funguje, aby si to uměli představit i nezasvěcení.

Vraťme se tedy na začátek, kdy jsme měli jsme nápady a hlavy plné ideálů. Galerii jsme původně rozjížděli na Slovensku, odkud jsme po pár letech díky příležitosti provozovat galerii v rodinných prostorách, odešli. Na Slovensku jsme se seznámili s kurátorkou Dianou Majdákovou, která nás spolu s několika dalšími známými dostala do uměleckých kruhů. Po pár letech rozkoukávání se a zkoušení určitých možností a cest jsme se v tom všem začali orientovat, chytali jsme se a snad si i získali dobrou reputaci.

Sem tam jsme zajeli na nějaký umělecký veletrh, ale už to není, co to bývalo… K Dianě se později přidal skvělý kurátor Petr Vaňous. Oba nám pomohli sestavit tým vynikajících umělců. Mezitím jsme se zabydleli v prostorách nové pelhřimovské galerie, kterou jsme v průběhu pár let zrekonstruovali ku obrazu svému a aktuálně jedeme na plný plyn… Touto dobou nám v galerii běží dvě výstavy, horní patro obývá Argišt Alaverdyan a spodní Kristína Mesároš. Oba jsou jasně perfektními malíři, ale každý se vyjadřuje zcela jinou formou se zcela jinými projevy svých emocí a pocitů… A protože nám tyhle dvě výstavy visí a vykrývají tišší letní sezónu, my řešíme věci, které nejsou vidět.

Hledáme cesty k médiím, do jakých lze dostat naše rozhovory a články, zkoušíme možnosti toho, jak být více vidět, a přitom se nezruinovat. Mediální prostor je pro menší soukromou galerii stále položkou nad rámec rozpočtu, a tak je PRko o něco komplikovanější. Plánují se rozhovory s malíři, se kterými jsme je ještě nedělali a plánují se jejich návštěvy, abychom vytvořili nové fotografie. Přemýšlíme prostě tak trochu víc nad naší strategií, abychom náš sen posouvali stále kupředu.

Také bychom do řad stávajících autorů rádi získali ještě jednu dušičku, která rozšíří aktuální portfolio a bude chtít být naší součástí. K tomu všemu plánujeme změny webu, přemýšlíme nad tím, co byste rádi viděli na našem Facebooku a uvažujeme též o tom, že pro vás rozjedeme Instagram.

A když se chystá nějaká výstava, v říjnu se můžete těšit na veliké zahájení sezóny, vypadají přípravy asi nějak takto:
Nejprve vybereme umělce, pak termín vernisáže, a nakonec trvání celé výstavy. Pak to občas změníme, protože umělec většinou nestíhá. Když už ale víme termín, tlačíme na malíře, aby vše dodal včas, kurátora, aby vybral díla a sepsal odborný text, který se pošle grafikovi, který připraví katalog k výstavě a našemu marketingu, který se postará o sepsání tiskovky a dalších materiálů, jako jsou již zmíněné rozhovory ad. Tiskovka jde do médií, obvykle na poslední chvíli, umisťuje se na Facebook, web a zvou se všichni, kteří by neměli chybět. Na vernisáže sháníme hostesku a domlouváme fotografku. A aby se mohlo tohle všechno dít, po vernisáži jednáme se sběrateli a dalšími institucemi, kde by se dali naši autoři dále prezentovat, což je ta neviditelná a vůbec nejdůležitější část naší práce. A taky nejkomplikovanější. Což znamená, že se pohádkový sen o galerii občas mění v maraton, který vyhráváme tak tak. Říkáme si, že bychom to chtěli mít mnohem více systematizované, ale v celém soukolí do sebe musí zapadnout tolik koleček, že jsme se už naučili z toho nestresovat a nechat to plynout tak, jak to je…

A to by tak mohlo být ve zkratce vše, abyste si mohli představit, jak to v takové menší soukromé galerii běžně chodí. A teď už jdeme chystat plány na podzimní a zimní sezónu!

Brzy na shledanou.